index.md

{%- macro sidebyside(titles=['Unix', 'Windows']) -%}

{%- for title in titles -%}

{{ title }}

{%- filter markdown() -%}

{{ caller() | extract_part(loop.index0, '---') | dedent }}

{%- endfilter -%}

{%- endfor -%}

{%- endmacro -%}

{%- if var('pyladies') -%} {% set purpose = 'PyLadies' %} {% set dirname = 'pyladies' %} {%- else -%} {% set purpose = 'Python' %} {% set dirname = 'naucse-python' %} {%- endif -%}

Příkazová řádka

V této lekci se seznámíme s příkazovou řádkou – černým okýnkem, které programátoři používají na zadávání příkazů. Na první pohled může vypadat nepřirozeně, ale dá se na ni zvyknout :)

Příkazová řádka (respektive program, kterému se říká i konzole či terminál; anglicky command line, console, terminal) se na různých systémech otevírá různě:

• Windows (české): Start → napsat na klávesnici „cmd“ → Příkazový řádek
• Windows (anglické): Start → napsat na klávesnici „cmd“ → Command Prompt
• macOS (anglický): Applications → Utilities → Terminal
• Linux (KDE): Hlavní Menu → hledat Konsole
• Linux (GNOME): Super → hledat Terminál

Nevíš-li si rady, zkus buď googlit, {% if var('coach-present') -%} nebo se jednoduše zeptat kouče. {%- else -%} nebo se zeptat e-mailem. {%- endif %}

Po otevření konzole tě uvítá řádek, kterým počítač vybízí k zadání příkazu. Podle systému bude končit buď znakem $ nebo >, před nímž můžou být ještě další informace:

{% call sidebyside(titles=['Unix (Linux, macOS)', 'Windows']) %} $

{% endcall %}

Podle systému se potom liší i samotné příkazy, které budeš zadávat.

[note] Velikost písma Je-li ve Windows moc malé písmo, klikni na ikonku okna a vyber Možnosti. V záložce Písmo si pak můžeš vybrat větší font.

{{ figure( img=static('windows-cmd-properties.png'), alt='Screenshot menu příkazové řádky', ) }}

Na ostatních systémech hledej v nastavení, nebo zkus Ctrl++ a Ctrl+- (příp. se Shift).

První příkaz

Začneme jednoduchým příkazem. Napiš whoami (z angl. who am I? – kdo jsem?) a stiskni Enter. Objeví se přihlašovací jméno. Třeba u Heleny by to vypadalo takhle:

{% call sidebyside() %} $ whoami helena

whoami pocitac\Helena {% endcall %}

[note] Znak $ nebo > je v ukázce jen proto, aby bylo jasné, že zadáváme příkaz do příkazové řádky. Vypíše ho počítač, většinou ještě s něčím před ním, takže ho nepiš sama! Zadej jen whoami a Enter.

Stejně tak počítač sám vypíše přihlašovací jméno.

Aktuální adresář

Příkazová řádka pracuje vždy v nějakém adresáři (neboli složce, angl. directory, folder). Ve kterém adresáři zrovna je, to nám poví příkaz, který se podle systému jmenuje pwd nebo cd (z angl. print working directory – vypiš pracovní adresář, resp. current directory – aktuální adresář).

{% call sidebyside() %} $ pwd /home/helena/

cd C:\Users\helena {% endcall %}

Aktuální adresář se většinou ukazuje i před znakem $ nebo >, ale je dobré pwd/cd znát, kdyby ses náhodou ztratil{{a}} (nebo musel{{a}} pracovat na počítači který před $ ukazuje něco jiného).

Co v tom adresáři je?

Příkaz ls nebo dir (z angl. list – vyjmenovat, resp. directory – adresář) nám vypíše, co aktuální adresář obsahuje: všechny soubory, včetně podadresářů, které se v aktuálním adresáři nacházejí.

{% call sidebyside() %} $ ls Applications Desktop Downloads Music …

dir Directory of C:\Users\helena 05/08/2014 07:28 PM

Applications 05/08/2014 07:28 PM Desktop 05/08/2014 07:28 PM Downloads 05/08/2014 07:28 PM Music … {% endcall %}

Změna aktuálního adresáře

Aktuální adresář se dá změnit pomocí příkazu cd (z angl. change directory – změnit adresář). Za cd se píše jméno adresáře, kam chceme přejít. Pokud máš adresář Desktop nebo Plocha, přejdi tam. Pak nezapomeň ověřit, že jsi na správném místě.

Jsi-li na Linuxu nebo macOS, dej si pozor na velikost písmen: na těchto systémech jsou Desktop a desktop dvě různá jména.

Jsi-li na Windows, cd už jsi používal{{a}} – tento příkaz se chová různě podle toho, jestli něco napíšeš za něj nebo ne.

{% call sidebyside() %} $ cd Desktop $ pwd /home/helena/Desktop

cd Desktop cd C:\Users\helena\Desktop {% endcall %}

[note] Poznámka pro Windows Pokud přecházíš do adresáře na jiném disku, například D: místo C:, je potřeba kromě cd zadat jméno disku s dvojtečkou jako zvláštní příkaz (např. D:).

Vytvoření adresáře

Co takhle si vytvořit adresář na {{ purpose }}? To se dělá příkazem mkdir (z angl. make directory – vytvořit adresář). Za tento příkaz napiš jméno adresáře, který chceš vytvořit – v našem případě {{ dirname }}:

{% call sidebyside() %} $ mkdir {{ dirname }}

mkdir {{ dirname }} {% endcall %}

Teď se můžeš podívat na Plochu nebo do nějakého grafickém programu na prohlížení adresářů: zjistíš, že adresář se opravdu vytvořil!

Úkol

Zkus v nově vytvořeném adresáři {{ dirname }} vytvořit adresář test a zkontrolovat, že se opravdu vytvořil.

Budou se hodit příkazy cd, mkdir a ls či dir.

{% filter solution %} {% call sidebyside() %} $ cd {{ dirname }} $ mkdir test $ ls test

cd {{ dirname }} mkdir test dir 05/08/2014 07:28 PM

test {% endcall %} {% endfilter %}

Úklid

Teď vytvořené adresáře zase smažeme.

Nemůžeš ale smazat adresář, ve kterém jsi. Proto se vrátíme na Desktop. Ale nemůžeme použít cd Desktop – v aktuálním adresáři žádný Desktop není. Potřebuješ se dostat do nadřazeného adresáře: toho, který obsahuje adresář ve kterém právě jsi. Nadřazený adresář se značí dvěma tečkami:

{% call sidebyside() %} $ pwd /home/helena/Desktop/{{ dirname }} $ cd .. $ pwd /home/helena/Desktop

cd C:\Users\helena\Desktop{{ dirname }} cd .. cd C:\Users\helena\Desktop {% endcall %}

Teď můžeš smazat vytvořený adresář {{ dirname }}. K tomu použij příkaz rm nebo rmdir (z remove – odstraň, resp. remove directory – odstraň adresář).

[warning] Pozor! Příkazová řádka nepoužívá odpadkový koš! Všechno se nadobro smaže. Takže si dobře překontroluj, že mažeš správný adresář.

Na Unixu za tento příkaz musíš napsat ještě jedno slovo: -rv (minus, r, v). To je takzvaný přepínač, který příkazu říká, že má smazat celý adresář včetně všeho, co obsahuje (r), a že má informovat o tom co dělá (v).

Obdobně i na Windows je potřeba zadat přepínač, který říká, že má smazat adresář a veškerý jeho obsah. Tentokrát je to /S (lomítko, S). Příkaz rmdir se automaticky ujistí, jestli to co mažeš opravdu chceš smazat.

{% call sidebyside() %} $ pwd /home/helena/Desktop $ rm -rv {{ dirname }} removed directory: ‘{{ dirname }}’

cd C:\Users\helena\Desktop rmdir /S {{ dirname }} {{ dirname }}, Are you sure <Y/N>? Y {% endcall %}

Shrnutí

Tady je tabulka základních příkazů, se kterými si zatím vystačíme:

Unix	Windows	Popis	Příklad
cd	cd	změna adresáře	cd test
pwd	cd	výpis aktuálního adresáře	pwd cd
ls	dir	výpis adresáře	ls dir
cp	copy	zkopírování souboru	cp puvodni.txt kopie.txt copy puvodni.txt kopie.txt
mv	move	přesun/přejmenování souboru	mv puvodni.txt novy.txt move puvodni.txt novy.txt
mkdir	mkdir	vytvoření adresáře	mkdir test
rm	del	smazání souboru	rm test.txt del test.txt
exit	exit	ukončení	exit

Příkazů existuje samozřejmě daleko víc. Dokonce každý program, který máš na počítači nainstalovaný, jde spustit z příkazové řádky – a to většinou jen zadáním jeho jména. Zkus, jestli na tvém počítači bude fungovat firefox, notepad, safari nebo gedit. {% if var('coach-present') -%} Kdyby nefungoval ani jeden, zeptej se kouče ať najde nějaký, co u tebe fungovat bude. {%- endif %}

Při učení Pythonu použiješ programy/příkazy jako python a git, které zanedlouho nainstalujeme.

Konec

Nakonec vyzkoušej ještě jeden příkaz. Ten, který příkazovou řádku zavírá: exit.

Jako většina příkazů (kromě pár z těch základních) funguje exit stejně na všech systémech. Proto už nebudu používat ukázku rozdělenou pro Unix a Windows.

$ exit

Ve zbytku těchto materiálů budeme pro kód, který je potřeba zadat do příkazové řádky, používat unixovské $. S touto konvencí se setkáš i ve většině návodů na internetu. Používáš-li Windows, je dobré si na $ zvyknout, i když ve své řádce máš místo něj >.